Slzy, které spadnout nechtěly - Alea

16. března 2013 v 16:49 | Knihofil18 |  Báseň mesiaca - tvorba

Slzy, které spadnout nechtěly


Z tváře setřít s opatrnou něhou,
slzy, které možná spadnout nechtěly.
Najednou je lehčí být sám sebou,
najednou je lehčí věřit v anděly.

.
Z víček odloupnutý kousek perleti
na špinavé dlažbě najdeš stěží.
Anděl, který možná časem odletí,
do té doby kroky mé však střeží.
.
Na ulici stojím s hlavou skloněnou,
obklopená myšlenkou svou příští.
Vděčné ticho budiž mojí odměnou,
z ledu, jenž se pod nohama tříští.
.
Světlo lamp své štíhlé prsty natahuje,
objímá mě jemně kolem pasu.
Dlaň, která mým bokům tiše odporuje,
vědět, že už nemáme moc času.
.
Pokoušet se stále věřit v anděly,
bosé nohy obtisknuté na náledí.
Slzy, které možná spadnout nechtěly,
slzy, jímž je souzeno být odpovědí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pukína Pukína | E-mail | Web | 20. března 2013 v 1:10 | Reagovat

Nádherná báseň :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama