Poznám tě maminko, tak přece - Nikyška

15. dubna 2013 v 12:19 | Knihofil18 |  Báseň mesiaca - tvorba

Poznám tě maminko, tak přece

.
smutná byla,
sama žila.
maminka jí odešla,
ta bolest jí ještě nepřešla.
.
maminku sice neznala,
ale ráda by jí poznala.
při porodu zemřela totiž,
v tom je právě ta potíž...
.
maminka je v onen světě,
všichní o ní mluví jen v jedné větě.
tatínka vůbec nezná,
ten se k ní totiž nemá.
.
o mamince jí nikdo nevypráví,
není nikdo, kdo jí pohádky povypráví.
navšechno je sama samotná,
hodila by se jí ruka pomocná.
.
její macecha jí ráda nemá,
tal se k ní taky chová.
nadává jí a mlátí,
nikdy nekřičela o pomoc "TATÍÍÍÍÍÍ".
.
otčím jí totiž za dceru nebral,
pořád jí připomínal, že jí na ulici sebral.
a pokud prý poslouchat nebude,
u nich už bydlet dál nebude...
.
jako z hadrem s ní zacházeli,
každé ráno jí na zemi plakat nacházeli.
postel totiž neměla,
dál u nich bydlet nechtěla.
.
ale nikam jinam nemohla jít,
nikde jinde nemohla žít.
žádné přátelé neměla,
ne že by žádné nechtěla.
.
ale vyhýbali se jí úplně všichni, které znala,
a tak si všechno co by řekla kamarádce do deníčku psala.
ten jí nahradil kamarádku, ale radu jí nedal,
nebyl to ten, kdo by jí zkušenosti předal.
.
ale aspoň se měla komu svěřit,
deníček byl jediný, komu mohla věřit.
on jí nikdy nezradil,
on se jí nikdy neztratil.
.
ale přeci jen toho na ní bylo moc,
proplakala každou noc.
po pravé mamince se jí stýskalo,
když na ní myslela, v očích se jí blýskalo.
.
jednou v noci šla ven k řece,
říkala si "pozanám tě maminko, tak přece"...
pak do řeky v zimě skočila,
a celé své promrzlé tělo v řece smočila...
.
a tak maminku svou poznala,
byla taková, jakou si jí vysnila.
krásná, milá, hodná a její,
byla to vlastní maminka, kterou si všechny děti přejí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama