Vlak života - Pukína

27. dubna 2013 v 21:25 | Knihofil18 |  Báseň mesiaca - tvorba
Věděla jsem, že ten den přijde. Že nastane loučení. Ale na to se nedá připravit. Bude to bolestné, to nezměníme. Tolik jsme toho spolu zažili...


V opuštěném kupé sedím,
je to naše chvíle poslední.
Na Tebe přes slzy hledím,
vzpomínky se mnou prohlédni.

.
Já jako žabka mladičká,
Ty jako mazák zajetý,
zahořela má tvářička,
když vyšel jsi na mě právě Ty.
.
Byla to jen chvilka pouhá,
láskou jsem ihned vzplála,
splnila se má touha,
když jsem vedle Tebe stála.
.
Byl jsi tak krásný a voňavý. Všichni k Tobě obdivně vzhlíželi, chtěli s Tebou trávit své volné chvíle. Chtěli, aby jsi je doprovázel při jejich životních cestách. A já...Já měla to štěstí, že jsem s Tebou mohla být stále...
.
Ty naše společné chvíle
byly vskutku neskutečné,
vždycky jsme dosáhli cíle,
mé zážitky budou věčné.
.
Sem a tam jsem šlapala,
Ty's dopředu stále koukal
a než jsem se nadála,
s jinou jsi na lesy houkal.
.
Vždy jsem Ti to odpouštěla,
vracela se zpět,
štěstím jsem se celá chvěla,
ostatní mohli jen závidět.
.
Co já lidí poznala
díky Tvé náruči obrovské,
věci, co jsem neznala,
po všem se mi zasteskne.
.
Rozsah Tvých věrných přátel byl nekonečný. Byli tu staří, mladí, pánové i dámy, bohatí i chudí. Milovali Tě, zbožňovali, choulili se do Tvé náruče, poslouchali Tvé tiché broukání...
.
Poznala jsem malé caparty,
jimž tváře hořely nadšením,
známí, co vzali mě do party,
jak já Tě za to odměním.
.
Dále student věčně čtoucí,
tremp na kytaru hrající,
fotbalový fanda řvoucí,
starší pánové i mladíci.
.
Byl jsi i při zrodu nového života. Byl jsi u toho, když se mi narodil syn. Poskytl jsi mi teplo Tvé náruče a pak jsi mě dopravil na místo, kde už se o nás postarali. Jeho vlastní otec to nestihl, byl velmi daleko od nás...
.
Tady na Tvém loži
Pepíčel se narodil,
zvládl to s pomocí Boží,
táta totiž jinde byl.
.
Je to klouček roztomilý,
s píšťalkou si hrává
a každičkou volnou chvíli
plácačkou nám mává.
.
Teď už je z něj dospělák,
v mých stopách si vykračuje,
obsluhuje motorák,
v mé pouti tak pokračuje.
.
Snad se opět setkáte. Když ano, hlídej mi ho. A buď na něj tak hodný jako na mě. Kolébej ho jako mě, poskytni mu svou náruč. Nevím, jak dlouho ještě vydržíš. Přeci jen už máš něco za sebou, občas Tě někde bolí, tuhle zase píchá... Ale věřím, že uděláš radost ještě spoustě lidem a doprovodíš je na jejich cestách životních... Já už musím jít, loučím se. Má cesta s Tebou skončila. Odcházím do penze...
Ty léta byly nádherné a nikdy nezapomenu!
.
Jsem Tvá věrná průvodčí
Ty můj vláčku milý,
hlava se mi zatočí
za malinkou chvíli.
.
Já už tady dosloužila,
vzpomínat na Tebe budu,
moc ráda jsem s Tebou byla,
nezažila žádnou nudu.
.
Byl jsi prostě úžasný,
byl jsi moje jistota,
splnil jsi mi moje sny,
byl jsi můj VLAK ŽIVOTA!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama