Lilý - Promiň

13. května 2013 v 13:13 | Knihofil18 |  Báseň mesiaca - tvorba

Promiň

Proč jen jsi nebojoval,
a rovnou to vzdal?
Ptá se hlas,
kterým zmítá divoký třas.

.
Lásky se bojí,
každý úlet totiž něco stojí,
jako by se bolesti štítil,
a nevnímal, co cítil.
.
Vztahuje k nebi prázdné ruce,
to on nechal puknout vlastní srdce,
prosím, můžete se slitovat,
život bych chtěl lépe znát.
.
Uvězněn v čase,
kropící podlahu slzami,
potopen ve vzpomínkách zdá se,
kvůli bolestnému poznání.
.
Ta bolest časem zmizí,
a že jsme se milovali,
všem se šťastní zdáli,
když nám životy na vlásku visí.
.
V místnosti nesnesitelné ticho,
samota nadále ničí ho,
a celičké usilí,
zmizelo ve chvíli.
.
Tohle je ale život,
koukni na slunce,
lepší chvíle hlásí příchod,
jakoby z nebe slyšels tichounce.
.
Náhle se však všechno zvrtne,
a rty polomrtvé,
se ztrácejícím se vědomím,
šeptají tiché promiň.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 13. května 2013 v 16:39 | Reagovat

Klobúk dole, je to krásne napísané :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama